Čertovská obchůzka v Šalmanovicích, Nepomuku a Požerově aneb když se otevře kniha hříchů

Víte, kdy bývají děti nejhodnější? Když spí, mohl by někdo zmínit, ale je to jistojistě také, když se strana v kalendáři zasekne na dni 5. prosince. Celý den jsou jak na trní. Vyhlížejí z okna, poslouchají, zda se rozcinká zvoneček nebo rozřinčí řetězy. A pak se dočkají, když se v dálce zjeví Mikuláš se svou družinou.                                                                                              Skupina začouzených čertisek, dva andílci a Mikuláš se vydali nejprve do Kramolína. To bylo vůbec poprvé, kdy rozšířili svůj zajetý okruh navštěvovaných rodin. Příjemné zpestření a hned zpátky do Požerova, Nepomuku a Šalmanovic. Dětičky byly kouzelné. Svou kreativitou a umem překvapily nejednoho čerta. I ten nejstarší s dlouhým jazykem a špičatými rohy chvilkami pookřál. Občas se ale čertiska rozparádila natolik, že jim andílci s Mikulášem museli domluvit.

Družina navštívila celkem dvanáct rodin s dětmi. Kniha hříchů doslova pálila v rukách, kolik toho musela unést. Hříchy se dost často opakovaly. Od neposlušnosti, neuklízení si, používání sprostých slov, až po klasické neshody se svými sourozenci. V knize hříchů se však také objevily pochvaly, a to potěšilo nejen andílky a Mikuláše, ale také dětičky.         Při příchodu družiny měla dítka většinou slzičky na krajíčku. Strach se dral na povrch, ale po chvilce se na jejich tvářičce ukázal i úsměv. Známé básničky i písničky, ale i zcela nové, zaznívaly od domu k domu. Děti také často sáhly po hudebním nástroji a předvedly to nejlepší, co v sobě mají. U pár rodin si čerti chtěli hříšníky trochu proklepnout, a tak je vyzkoušeli z počtů. Jednoduché příklady děti hravě zvládly, avšak pekelníci si je dost možná přepočítávají dodnes.

Čertovská obchůzka se jako každý rok náramně vyvedla. Ač si čerti žádné dítko do pekla neodnesli, dobře jim ten večer bylo. U každé navštívené chaloupky celou družinu mile přivítali, úžasně pohostili a občerstvili.  

                                                                                                                     Lucie Králová

28.12.2011

5. prosince 2011 se po roce opět otevřely brány pekelné. Kníže pekel ze svých řad do Šalmanovic povolal dva čerty a dvě čertice. Z nebeské brány přiletěl jeden anděl. Nezbednému průvodu velel svatý Mikuláš. Po setmění se čertovský průvod vydal na náročnou obchůzku. V Nepomuku Mikuláš se svou družinou zavítal do dvou stavení a v Šalmanovicích do šesti. V každé chalupě byl již netrpělivě očekáván. Vystrašené děti třaslavým hlasem recitovaly připravené básničky a zpívaly písničky. Některým se leskly oči, jiným ukápla i slzička strachu. Čertům horlivě slibovaly, jak budou hodné a už nebudou zlobit. Starší děti čertice vyzkoušela i z násobilky. Za odměnu je Mikuláš a anděl obdaroval připravenými balíčky od rodičů a příbuzných. Za to malinké zlobení dostalo každé dítě od čertů bramboru a uhlí.

Po vesnické obchůzce se průvod přesunul do šalmanovické hospody. Mikuláš s družinou nezapomněl ani na šenkýře, šenkýřku a místní štamgasty. To už byly básničky a písničky z trochu jiného soudku – dokonce s „hvězdičkou“. A kdo nic neřekl? Šup s ním do pytle. Prostě s čerty nejsou žerty! A zvláště ne v šalmanovickém hospodě.

Na čertovské listině nakonec nebylo napsáno ani jedno zlobivé dítě, ani jedna hříšná duše, a tak se čerti do pekla vrátili s nepořízenou.

Na závěr zbývá už jen poděkovat těm, kteří v Šalmanovicích tuto tradici udržují. Letos to byli: Láďa Koranda a Honza Čutka – čerti, Lucka Králová a Martina Korandová – čertice, Zuzka Čutková – anděl a Jitka Čutková – Mikuláš.                           

                                                                                                      Martina Korandová 

Fotogalerie

Fotogalerie ZDE

16.01.2010

Dne 5. prosince 2009 se v Šalmanovicích konala čertovská obchůzka. Mikuláše doprovázel anděl, dva čerti a dvě čertice. Po setmění se Mikuláš se svou družinou vydal na cestu nejprve za těmi, co na něj věří, za malými dětmi. Básničku nebo písničku vystrašené děti přednesly či zazpívaly a poté následovala bohatá sladká nadílka, kterou jim jejich rodiče přichystaly. Čertice nezapomněla každému dítěti nadělit bramboru nebo kousek uhlí, to proto aby si připomnělo, že jistě i trochu zlobilo.

Jakmile byly děti obdarovány, zamířil Mikuláš s doprovodem mezi bezvěrce do místního hostince. Také tady se recitovalo, přednášelo a zpívalo. Jako první zpíval šenkýř Jaroslav Fučík. Trémou mu však vypadl text a i když pohotově použil tahák, vyzpíval si akorát uhlí a bramboru. Také místní štamgasti zamakali na hlavu a recitovali jak za mlada. Jeden z nich však skončil v čertovském pytli, čerti k vzhledem jeho objemu ihned odletěli do pekla odesypat - neznalost básničky či písničky prostě v tento večer neomlouvá. Kdo nevěří, ať tam běží, ještě tam v tom pekle sedí.

Ve večerních hodinách zatroubil Mikuláš k ústupu a s chodícími členy pekelné party se přesunul do bažantnice v Oboře u Třeboně, kde v tento den honili bažanty šalmanovičtí myslivci. Mikulášská návštěva "uhoněné" myslivce velice potěšila a zpívalo a tančilo se až do pozdních nočních hodin.

Závěrem bych chtěla poděkovat Jitce, Lucce, Zuzce, Honzovi a Peťovi za udržení tradice mikulášského průvodu v naší obci.

Fotogalerie - Čertovská obchůzka po vsi

Fotogalerie - Mikuláš se svou družinou v Oboře u Třeboně

Martina Korandová